Veterinární homeopatie

První velkou odlišností, se kterou se setkává majitel zvířete vstupujícího do procesu homeopatické léčby, je způsob vyšetření. Veterinárního homeopata zajímá o jeho pacientovi doslova vše. Ať jsou to jeho strachy, záliby, chutě a nechutě, jestli upřednostňuje teplé nebo chladné prostředí. Důležité jsou všechny poznatky z každodenního kontaktu se zvířetem, jeho reakce na okolí, na ostatní psy, na lidi, na počasí.

Součástí je i osobní anamnéza, vlastně jakýsi životopis zvířete - v jakém věku se dostal k majiteli, jak snášel nové prostředí, jaké prodělal nemoci, jak byly léčeny, reakce na očkování atd. U feny se zjišťuje průběh říje, jestli trpí falešnou březostí, jak snášela březost, jak se starala o štěňata. Důležité je pokusit se najít počátek problému, s kterým přichází za homeopatem, zjistit změny v chování během nemoci, co bezprostředně předcházelo onemocnění.

Tyto informace získá homeopat od majitele, který je vlastně jakýmsi tlumočníkem, zprostředkovatelem pro svého čtyřnohého miláčka. Součástí homeopatické konzultace je vyšetření zvířete a bedlivé pozorování jeho chování v ordinaci, při příchodu a při odchodu, jeho vztah s pánem, jejich komunikace.

Pro nalezení správného homeopatického léku je důležité co nejvíce poznat pacienta, nahlédnout do prostředí v jakém se pohybuje, v jakém žije, jaké je jeho postavení v rodině, vlastně v jeho smečce.

Hlavně v klasické homeopatii, kdy se snažíme najít jeden hluboce působící lék (tzv. konstituční lék) pro každého pacienta, se jedná o velice podrobný pohovor. V některých případech jsou doporučena doplňující vyšetření jako rentgenologické, ultrazvuk, laboratorní vyšetření moče a krve apod. Patologický obraz, diagnóza stanovená konvenční medicínou je tedy jen jeden ze znaků, jeden z kamínků, z kterých homeopat tvoří svou mozaiku představy o nemocném. Fyzické příznaky odráží vnitřní stav bytosti, je tedy nutné řešit poruchu vnitřního stavu, která je prvotní, ne jen odstranit následky na fyzickém těle.

Homeopatie se snaží zasáhnout příčiny a kořeny onemocnění. Pochopením stavu pacienta, následným podáním léku s podobným obrazem, podobným stavem, se homeopat a pacient vydávají na společnou cestu ke zdraví, někdy delší, někdy kratší. V takovémto pojetí může být homeopatický lék skutečným katalyzátorem a ukazatelem v procesu obratu k sobě samému, v procesu navrácení stavu vnitřní pohody a svobody, stavu zdraví.

Výše uvedené je přibližně obsahem vstupního pohovoru. Pro homeopata teď teprve začíná hlavní práce, prodrat se množstvím informací, najít červenou nit, která konkrétním případem prochází. Pokouší se pochopit a procítit stav pacienta, najít zlom, od kterého se započal rozvíjet stav nemoci, přemýšlí co se děje, co je to za bytost a jaký je její hlavní problém, proč se chová, tak jak se chová. Nejde zatím o nalezení léku, ale o analýzu situace.

Následuje repertorizace případu, kdy se vyberou určité vlastnosti a příznaky charakteristické pro danou bytost. Může to být výrazná chuť, strach z bouřky, nejdůležitější patologie, výrazný povahový rys. V repertorizační příručce (repertoriu) je u každé takové charakteristiky uvedená skupina léků, pro něž je tento znak typický, dobrou repertorizací dojde ke snížení počtu léků, které v daném případě přicházejí v úvahu.

Homeopat potom musí prostudovat popisy léků, které se vyskytují ve většině vybraných pacientových charakteristik. Je důležité najít lék, který nejvíce odpovídá stavu, ve kterém se nachází pacient. Lék je takto opravdu vybírán a podán na základě podobnosti (Similia similibus curantur, podobné léčí podobné). Při podávání léku majitel musí bedlivě sledovat reakce zvířete, protože při následné kontrole homeopat zjišťuje, zda proběhla reakce na podaný homeopatický lék, jestli došlo ke změně, ať celkového stavu nebo jednotlivých příznaků.

Výhodou homeopatické léčby zvířat je snadnost podávání léků a většinou ochota ze strany zvířat je přijímat, protože nosičem homeopatického léku je většinou cukr a cesta podání je perorální (dutinou ústní). Přičemž není nutné, aby zvíře homeopatikum spolklo, vstřebává se přes sliznice. Pokud je to možné, doporučuje se podávat homeopatika mimo krmení, samotná, buď přímo v podobě granulí a tablet, nebo rozpuštěná v určitém množství vody.